Historie Tančícího domu

Klenot moderní architektury roztančil pravý břeh Vltavy v roce 1996. A jak už to u výjimečných staveb bývá, od začátku vzbuzoval u odborné i laické veřejnosti obrovské vášně. Tančící dům se však stal neotřesitelnou ikonou české moderní architektury a také symbolem nové Prahy, stejně jako Karlův most představuje tu starou. Brzy po otevření získala budova také nejvyšší ocenění v kategorii designu v TIME magazín a posbírala celou řadu dalších prestižních cen. Těžko uvěřit, že stavba vyrostla na Rašínově nábřeží jen díky souhře několika neuvěřitelných náhod. 

O zaplnění proluky po domě zničeném bombou během 2. světové války v roce 1945 se jednalo už od 60. let. Hned vedle tohoto místa stál rodný dům dramatika a v té době ještě disidenta Václava Havla. Ten jednou během stavebních úprav svého bytu debatoval s českým architektem chorvatského původu Vladem Milunićem o tom, že by zde mohlo stát nový dům s kulturní náplní. Tenkrát v roce 1986 šlo však ještě spíše o fantazie a přání než realistické plány.  

To se však změnilo o několik let později, když se stal Havel prezidentem a myšlenka zastavět prázdné místo opět ožila. Milunić navázal tam, kde kdysi skončili. Od začátku počítal s budovou složenou ze dvou částí – statické a dynamické. Dům se měl vyklánět nad křižovatku a tak symbolizovat československou společnost, která se po dobách totalitní strnulosti dala znovu do pohybu. 

Pro tento ambiciózní návrh se však dlouho nedařilo najít investora. Nakonec se projektu ujala nizozemská společnost Nationale-Nederlanden. Realizaci však blokovala probíhající vášnivá debata ve společnosti. A tak manažeři společnosti doporučili přizvat architekta světového významu, který by pomohl ambiciózní plán prosadit. 

První volba padla na francouzského architekta Jeana Nouvela, který však odmítl. Ve stejné době náhodou pobýval v Ženevě kanadsko-americký architekt Frank Owen Gehry.  Velký fanoušek hokeje a Jaromíra Jágra na nabídku kývl. Projekt se tak díky záštitě světoznámého architekta, úsilí tehdejšího prezidenta Václava Havla i porevoluční euforii nakonec podařilo prosadit. 

Ani tím však problémy domu, kterému se od začátku přezdívá Ginger a Fred podle tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira, neskončily. Ginger – prosklená věž symbolizjící tanečnici byla na tehdejší dobu technologicky velmi náročná. Tak se stalo, že Tančící dům se stal vůbec první budovou na planetě zadanou stavební firmě ve 3D počítačovém programu. 

Na interiérech se podílela také další významná architektka Eva Jiřičná. Ta vnesla dovnitř domu prvky lehkosti a elegance, které navazovaly na původní Gehryho návrh. Celkové pojetí je tak velmi vzdušné, což umožňuje návštěvníkům vnímat budovou jako jeden organický celek. 
Není proto divu, že dnes patří Tančící dům mezi nejfotografovanější stavby metropole i celé republiky. Pokud jste ho zatím nenavštívili, máte nejvyšší čas to napravit.